Vůbec nechápu, proč jsme na Sardinii nejeli už dávno. Nebylo to dost lezecký, dost výkonnostní, moc daleko? Asi si nevzpomenu na hlavní důvod, ale jedno teď vím jistě, tento lezecký výjezd, který byl víc než zábavný i pro naše děti, rozhodně zopakujeme a to co nejdřív a vlastně doufám, že se z toho stane podzimní tradice. Pro mě osobně to byl jeden z nejpůvabnější lezeckých zájezdů. Vyrazili jsme na přelomu září/října, kdy už je na plážích po sezoně, ale na koupání je pořád příjemných 25 - 28 °C, moře je teplé, a na lezení je stále potřeba hledat stín.

Z Čech na Sardinii, pokud neletí, se trochu autem projedete, ale my rádi bydlíkujeme v autě – i to patří k lezeckému životu a rozhodně o to nechceme kvůli pohodlnosti přijít. A i na cestě se ten čas vždy dá zkrátit. Zastávka v Arcu na zmrzlině u Marca  v Tafifě na via Segantiny je naše základna už od dob, co jsme v Arcu chvilku pobývali. Vlastně už cestou promýšlíme, kdo si jakou zmrzku dá a která je lepší… No a pak frčíte dál do Livorna, kde se nalodíte na trajekt obřích rozměrů. Náš byl plovoucí panelák pro až 1000 aut a 2000 lidí od společnosti Moby. Trajekt jsme si rezervovali předem tam i zpět. Není to jediná společnost, která přeplavení Středozemního moře na Sardošku nabízí. Na netu musíte pohledat. Ceny se liší podle velikosti auta. Na pojízdý bydlík se cena pohybuje od 200 do 350 e.  A pokud to risknete a prostě obejdete společnosti přímo v přístavu, tak jak to dělá náš kamarád, tak seženete i cenu nižší. Takže do Livorna to máte z ČR 1200 Km + 8 až 10 hodin trajektem dle společnostid do Olbie. S dětma je nejlépe cestovat trajektem v noci. Můžete si rezervovat i kabinu, ale na to jsme moc pankáči a vyvalili jsme se pěkně v uličkách. Celou noc si na vás pěkně postvítí a klima jede na plné obrátky, ale to se musíte přečkat, a hned ráno při vylodění na to hned zapomenete. Už to voní, moříčko, 14 denní svoboda, lezení, a poznání nového kusu země…

Ale nejdříve pryč z přístavu, na nějakou pěknou pláž (i ty je třeba znát, není pláž jako pláž, ale naštěstí máme kamaráda Honzu a Ivu, kteří znají...) , kde nabereme síly na přejezd do oblasti…

Na Sardinii obecně platí, že volné kempování u pláží není dovoleno. Pokud vaříte a vegetíte v autě, tak ano, ale vyvalit se s tím vším, co jsme měli my, tak nás vypálkují a stejně rychle vás vyprudí i komáři.

Proto hned zamíříme do hor do středu země k východnímu pobřeží a volíme tak, abychom měli do 30 km vzdálenou pláž na restdaye pro děti - to byl náš slib, dva dny lezení, třetí den moříčko... Jo lezecký rodinný život je o kompromisech 🙂 Doporučená lezecká oblast Ulassai u Jerzu, která je tak něco kolem 700 m n.m. nezklamala. Bezva veget s luxusním výhledem, voda v dosahu, úžasné neolezené cesty a ideální terén pro kozy a děti 🙂

Původní plán se za dva dny zvednou a popojet dál, nevyšel. Na to byla ta oblast až moc dobrá a vlastně nás zhýčkala natolik, že pak nám jen tak dost dobré nic nebylo 🙂 V Ulassai se nám nejvíc líbilo v sektoru Cave of Dream, kde je pomálu cest, ale za to jsou parádní a všechny podle mě s hvězdičkami. Obtížnost od 6a do jednoho 8a, které Bambus celkem rychle posekal. Cesty jsou spíše vytrvalostního charakteru. Nejvíce dní jsme však strávili v sektoru Canyon, kde jsou 30 metrové neolezené lajny, různého stylu. Obtížnost se opět pohybuje od 6 (těch je pomálu) do 8b a místní kutilové v čele s placeným dělníkem sardenských skal Maurizio Ovigliou.

Kde najdete k oblasti další informace?

• Informace k oblasti
• Dodatek průvodce k dostání a moc pěkné ubytování v Ullasai: Nannai Climbing Home
• Celý průvodce na Sardinii: Sardinia, Pietra Di Luna - Single Pitch Sport Climbs
• Vynikající víno pořídíte ve stáčírně v Jerzu.

Další nedaleká oblast je okolo Jerzu. Charakter lezení je zde spíš oldschoolový, ale to nemění nic na jeho kvalitě. Kolmičky, ostré chyty, přísné ladičky pro silné šlachy s bonusem celodenního lezení na sluníčku a dostatek lehkých cest od klasy 5...

Po pokusu o přesun do Baunei, odkud jsme utekli zpět do hor – komáři a ne přiliš "friendly" oblasti pro děti, jsme v Ullasai strávili více jak týden. Ale pak už jsme si řekli, že bychom tedy měli někam fakt odjet a v horách se i dost ochladilo.

Rozhodli jsme se pro Domusnovas u západního pobřeží. Po zig zag cestě jsme dojeli do „šervůdského lesa“, prý do jedné z největších oblastí Sardinie, s 33 sektory a s cestou Marina Superstar (9a+/b), kterou vylezl jako první náš Adámek Ondra. Tahle linka se nekonečně táhne stropem jeskyně, přesněji u vstupu do krápníkové jeskyně, která se stala velkou atrakcí pro děti. Z druhé strany bylo i dostatek cest pro nás, ale...  Celý vchod byl posrán od holubů, kteří vám i vesele vrkali při přelezech. Děcka bychom však odvrkávali z této špíny taky dost dlouho – nic proti holubům,  a tak jsem toto lezení hned zavrhli. Opět jsme hledali stín, a přístup pro děti a vyšlo nám z toho hodně málo sektorů, které byly z velké části mokré, ojeté, možná kvůli větru sirocco, který s sebou přinesl teplý fén, ale také vlkost a obalil naše auta od písku. Lezení nebylo špatné, lehce ojeté, přísné klasy. Tady jsme naší pouť ukončili a už teď víme, co nového prozkoumáme příště.